Slyšeli jste už tuhle větu?
NEJVÍC JE MILUJU, KDYŽ SPÍ😁
Možná je jen málo rodičů, kteří nikdy něco podobného neřekli🙈
Ruku na srdce, milovat děti a být za ně vděční, když spí nebo když se společně smějeme, je mnohem jednodušší, než vnímat vděčnost a lásku ve chvílích, kdy se před námi valí po zemi rudí vzteky.
Jako máma tří dětí jsem se v posledních letech naučila mít mnohem větší dovolení a laskavost.
Nejen k dětem a rodině.
Ale hlavně k sobě.
K sobě jako té naštvané a protivné mámě, která někdy křičí a řádí jako uragán. K sobě jako k mámě, která v určitých chvílích nemá ráda své děti a není za ne vděčná.
Není to o tom, že bych se rozhodla, že budu nenávidět svoje děti. Je to o tom, že si dovolím mít i jiné pocity než bezmeznou lásku ke svým dětem.
A víte co?
Když jsem pro sebe začala mít dovolení, přichází mnohem míň momentů, kdy ve skutečnosti jsem naštvanou a protivnou mámou. Prožívám mnohem míň momentů, kdy vnímám negativní pocity vůči svých dětem.
Místo nich mohu pozorovat.
Místo nich mohou přicházet uVĚDOMěnÍ.
Uvědomění, jaký dar a potenciál moje děti prokazují a ukazují.
Místo nich mohu vnímat vděčnost a lásku i ve chvílích, které nejsou úplně jednoduché.
S lehkostí a někdy i radostí.
A jaké možnosti tu pro nás jsou, abychom vnímali vděčnost za naše děti nejen když spí, nebo se smějí😄🙏