Cože to vlastně dělám a není to nějaký divný?

Mohutně jsem soudila druhé a pak se soudila za to, že je soudím…

Měla jsem nervy se svými dětmi a soudila se, že nejsem dost klidná.

Kdykoliv mi někdo řekl, že nejsem v něčem dobrá, nebo něco dělám špatně, soudila jsem se.

Neviděla jsem to dobré, co v životě mám a nebyla za to vděčná.

Ne že bych to dnes vůbec nedělala a měla vše růžové a srdíčkové.
O tom to není. Pořád soudím, sebe soudím, mám nervy, nejsem vděčná.
Ale mnohem míň.

To, co ke mně přichází mám ve větší lehkosti a radosti.
Jsem víc sebou, víc vděčná a míň soudící a vic v dovolení. V dovolení pro sebe, že co nefunguje nebo kde někdo nemá dovolení pro mě, tam nemusím být.
V dovolení pro druhé, aby dělali, co dělají a vybírali si, co si vybírají.

Tohle všechno v nástrojích a energii Access Consciousness.
I když o tom píšu pořád dokola, je to prostě tak, nemůžu si pomoct 😁
Nejen technika Access Bars, ale i celá ta filosofie, ten úplně jiný úhel pohledu na bytí.

A i proto to teď dělám, předávám to dál. Proto, že tím jsem.