Nadhled v době virové?

Ale co kdybychom to vzali z jiného úhlu pohledu?

Co kdyby pro nás byly naše děti pozvánkou k jiným prožitkům?

Všimla jsem si, že mým dětem je vlastně naprosto jedno, kde jsme.
Dokáží prožívat přítomný okamžik naplno naprosto kdekoliv a kdykoliv bez hodnocení toho, co je okolo nich.
Pokud je co nejméně zatížíme našimi názory, emocemi, úhly pohledu, prostě si užívají chvíle, které jsou jim k dispozici.

A tak jako jeden z aktuálních důležitých výstupů této celosvětové situace pro sebe přijímám toto:
Stává se ze mě YES WOMAN!

Než řeknu ne, zeptám se sama sebe, jestli náhodou nemohu spíš říct ano…

Co kdybychom se nechali dětmi přizvat k jejich prožívání, i když zrovna z našeho pohledu děláme důležitější činnost?

Co kdybychom prostě přerušili vysávání, umývání nádobí, psaní mailu a šli se na chvilku podívat na mravence, který nám vlezl do bytu?

Co kdybychom přerušili vše jen pro tu chvilku, kdy budeme dětem foukat bubliny z bublifuku?

A jakým úžasným pokladem a přínosem ty chvíle pro nás mohou být? Ne jen pro ten vzájemný vztah, ale i pro nás samotné.

Svoji realitu, kterou prožíváme, si tvoříme sami, tak co takhle se chvilku učit od dětí a vytvořit si v životě něco jiného než stres a hodnocení všeho okolo sebe?

Jaké možnosti nám přináší tahle zvláštní „doba virová“?

Co je v téhle situaci pro mě přínosem, co ještě nevidím?

Co kdybyste si položili tyhle otázky?

Já si je v různé podobě teď pokládám téměř každý den.

Musím říct, že tohle období mi přináší velké množství vděčnosti, vhledů, uvědomění a krásných chvílí s mojí rodinou. Nechybí nám samozřejmě ani ty hutné intenzivní momenty, kdy se člověk chce zavřít někam do bedny a všechny včetně dětí poslat do příslušných míst…
Zejména v těch chvilkách mi jsou mi přínosem zkušenosti posledních let a jaké metody a procesy mi pomáhají vybírat si lehkost.

Je to skoro sedm let, co jsem mámou a co mě moje děti učí, že moje plány se mohou zbořit během několika sekund.
Je to asi tři roky zpět, co jsem se začala učit prostřednictvím provozování hospůdky, že člověk může mít klapky na očích a „nalajnovanou“ každou minutu života nebo se může otevřít možnostem, které přicházejí a učit se dělat novou volbu pokaždé, když vnímá, že to bude přínosem.
Je to skoro rok, co jsem si vybrala Access Consciousness a cítím nesmírnou touhu přijímat VŠE v životě s lehkostí, radostí a slávou. I to složité a z všeobecného pohledu většinové populace těžké.

Poslední měsíce je mi lehko právě v tom, že nelpím na přesných plánech nebo na volbách, které jsem uskutečnila v minulosti.

Vnímám víc a víc, že vše, co si vyberu a čím si projdu, má pro mě přínos a že náhody neexistují.

Zejména v poslední době se mě hodně lidí ptalo, proč opouštíme prostor Na Kulecu, co budu dělat, jestli mi to není líto… Není.

Prožili jsme tam hutné, intenzivní, krásné i náročné 3 roky. Bylo to skvělé a zároveň někdy hrozné, ale kdybychom tuhle volbu neudělali, prošla bych takovou vnitřní proměnou a odstranila takové množství bloků? Vybírala bych si více vědomí?

Kdyby si mě nevybrali za mámu dva živí, divocí, emotivní kluci, stala bych se více ženou? Naučila bych se více projevovat svoji ženskost, zranitelnost a nechala bych svého muže být více mužem? A vybrala bych si poslechnout svoji intuici a zvolit si krásné třetí vědomé těhotenství?

Kdybych nemakala tři roky jako mezek při současné péči o děti, cítila bych takovou vděčnost a radost z okamžiků, kdy nás něco náhle zastavilo ze sta na nulu?

Chci tím říct, že jsem se naučila nelitovat svých minulých voleb nebo událostí, které se staly. Naopak si z nich vzít to, co mi může přinést víc do budoucnosti.

Mimochodem „doba virová“ nám přinesla kromě vyklidnění a společných rodinných chvilek i možnost jezdit každý den na naši velikou zahradu. Tu co byla ještě před rokem zarostlým pralesem a naproti které si koupil pozemek pán, co se věnuje koním… Kdo ví, jestli to byla špatná volba…

„Doba virová“ mi také dala možnost vykročení z komfortní zóny a udělat první krok k tomu, abych se odvážila přenést svoje cvičení do online formy. Do chvíle vyhlášení karantény jsem si našla milion výmluv, proč to neudělat…

Takže:
Jaké možnosti tu pro Vás v těchto chvílích jsou?
Co je pro Vás přínosem v situacích, které prožíváte, co nevidíte?