Mistři rychlých voleb

Před pár dny jsem prožila s mým prostředním dítkem zajímavou situaci, která se často opakuje. Až teď jsem si však uvědomila její hloubku.

Toníček byl vtažen ve víru svojí bojové hry a to často znamená různé obleky, převleky a kostýmy. Přisvištěl ke mně s vojenskou košilí, kterou chtěl zapnout, aby si mohl hrát na vojáka. Ještě než jsem zapnula poslední knoflík, si to už rozmyslel a chtěl si hrát zase na rytíře.

Chtěla jsem začít hudrovat, že neví, co chce, ale v tom jsem se zarazila.

Jak dokonalé to je, když během pěti vteřin prožije co potřebuje a pak už může jít zase dál? Jak dokonalé to je, když se nepotřebuje v něčem pitvat a bez jakýchkoliv soudů se okamžitě přeladit na to, co potřebuje?

Během pěti vteřin si prožil bytí vojákem a mohl si jít hrát zase na rytíře.

Samozřejmě, není to tak úplně dokonalé z pohledu této reality.

Ale pojďme se na to podívat z jiného úhlu pohledu.

Co kdybychom i my dokázali v pěti vteřinách změnit naše rozhodnutí?

Co kdybychom se dokázali vytočit na svoje děti a hned se zase uklidnit? Všimli jste si, jak často zůstáváme v negativních krocích kvůli něčemu táaak strašně dlouho a vlastně kolikrát ani nevíme proč?

Co by to udělalo s naším tělem, kdybychom se v pár vteřinách rozhodli nedojíst ten párek, na který jsme měli chuť a teď už na něj chuť nemáme? Víte, vnímám, jak je v téhle společnosti a realitě důležité „dodržet“ naše rozhodnutí absolutně dokonce, jak je nám vtloukáno, abychom byli pevní ve svých volbách za každou cenu. Abychom neměnili to, v co jsme se jednou rozhodli.

Ale je to vždy ve prospěch nás, našeho těla, naší duše a bytosti?

Co kdybychom se teď naopak zkusili my více učit od našich dětí, které se umí rozhodnout v jedné vteřině tak a ve druhé jinak? Je to opravdu „že neví, co chcou?“ Nebo jen nemají tendenci zamotat se ve spirále vlastních rozhodnutí?

Mohlo by nám být lépe, kdybychom se uprostřed věty, kdy nadáváme dítěti, zastavili a zeptali se, zda to funguje nebo zda můžeme udělat jinou volbu A opravdu potřebujeme někomu za něco vyčinit?

Mohlo by nám být lépe, kdybychom se uprostřed toho, kdy jsme uražení na partnera, rozhodli se „odurazit“ a vrátit se k láskyplné komunikaci, místo toho, abychom byli celý den uraženi?

Mohlo bychom se stát opět také mistry rychlých voleb? Zkusme to, zkusme, jak nám v tom bude 🙂

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů